Vážení koluholdující národové,
podařilo se nám uskutečnit dlouho plánovanou fotodokumentaci tratě, aby jste všichni viděli, co vás vlastně v Jistebnici čeká. V neděli 8.6.2003 jsme se v menší skupince vydali na trať s cílem nafotit zajímavá místa, kterými budete projíždět, a také upozornit na některé záludnosti tratě. Nemusíte se ale bát, že by jste si to měli pamatovat, protože na trati bude kopec pořadatelů a množství dobře viditelných šipek pro tento účel speciálně vyrobených.
Berte také prosím s rezervou některé komentáře a některé fotografie, které plní spíše funkci zábavnou, než dokumentární. V den závodu bude trať vysečená, dobře průjezdná, s označenými a hlídanými nebezpečnými místy a také bez závor :-) .
Start Jistebnického MTB maratonu je již tradičně na náměstí v Jistebnici.
Po startu vyjedete směrem na Tábor a na mostě přes potok Cedron zahnete do leva ...
... do táhlého kopce kaštanovou álejí směrem na Drahnětice, který vede kolem staré tvrze, Zámeckého rybníka a zámku a zámeckého parku rodu Nádherných, jenž byl za minulého režimu využíván jako kasárna a v současné době je nepřístupný.
Nahoře na kopci (cca 1 km po startu) odbočíte vlevo na asfaltovou silničku, kde si můžete po startu trochu "vyfouknout" a prvně se porozhlédnout ...
... po té naší milé krajině (tu skládku, co kolem ní vede cesta se snažte nevidět :-) ).
Ochutnáte první nenáročný sjezdík...
... a už jste v Hůrce, malebné vesničce patřící k Jistebnici a obydlené dobrými lidmi. Když pojedete někdy kolem a zastihnete otevřené Hunapo (Hůrecký napájecí podnik), neváhejte a dejte si jedno orosené s výhledem do kraje.
Za Hůrkou vás čeká opět kopeček...
a po něm následující sjezdík ...
... kde se může nepozorný biker dočkat i nějakého toho překvapení, a proto se tudy raději nepojede :-) . Sjezd povede více napravo než minulé roky, ...
... ale na Pazderně už zase budete na známé trati.
Ta vás povede lesními a polními cestami...
... až narazíte na šipky vpravo navádějící na silnici směrem na Kostelec, ...
... ze které ovšem vzápětí zase odbočíte u usedlosti Vesec, ...
... aby jste se mohli opět pokochat krajinou Přírodního parku Jistebnická vrchovina.
Zlehka se zpotíte do kopečka, ...
... který vás zavede až téměř k vrcholu Dehetníku o němž se traduje, že je kdysi dávno vyhaslou sopkou.
Vaše úsilí však vzápětí bude odměněno sjezdem do Kamenné Lhoty, kde si kromě samotného sjezdu můžete vychutnat i výhledy do krajiny, která se vám zčistajasna otevře po pravé ruce.
Až uvidíte v Kamenné Lhotě tuto kapličku, vězte že sjezd pomalu končí a že je třeba zahnout poměrně ostře vlevo.
Asi na to nebudete mít čas, ale pokud si třeba dáte v hospodě v Kamenné Lhotě pivko, můžete si ho vypít hned přes cestu u mapy regionu Čertovo břemeno.
Z Kamenné Lhoty pojedete krásnou novou prašnou cestou, ...
... která vás vyveze nahoru na sjezdovku nad Horní Smrkov.
Mezi Horním a Dolním Smrkovem pojedete kousek po silnici a v Dolním Smrkově opět uhnete do terénu, ...
... kde oko poutníkovo s radostí spočine na trsech kapradí a mechu zeleného a mysl jeho zklidněna jest vlahým stínem lesním ...
... v těch místech tráva pasu dosahuje, přesto dáno vám pokračovati v cestě započaté, díky úsilí nezměrnému každoročně vynakládanému v boji s živlem tímto.
A po krátkém asfaltovém intermezzu před Ostrým opět odbočíte doprava na polní cestu...
... kolem rybníčku obklopeného pastvinami, ...
... cestou, která je lemovaná pravými westernovými ohradami ...
... a také zraky udivených domorodců.
Člověk by málem nevěřil, že z tohoto místa vede nějaká cesta, ale právě tady, cestou, která je uzavřená stromy i shora, se otevírá dlouhý sjezd, při kterém se posunete směrem dolů o nějakých 150 výškových metrů.
Takový sjezd pochopitelně přináší jistá rizika... :-) ...
... a samozřejmě člověka psychicky připravuje na následující výjezd. Tento už vede k hotelu Monínec, kde je právem umístěna vrcholová prémie.
Ještě že cesta vede převážně lesem, kde není takové vedro, ...
... ale i tak vás třeba napadne osvěžit se jízdou v sousedícím potůčku :-)
Na to je ovšem třeba speciální vybavení, proto to raději nezkoušejte a podobné výstřelky přenechejte profesionálům!
A jede se dál do kopce, cestou, na které jsou ještě patrné stopy od loňských povodní.
A zvolna se začíná připomínat hlad a s ním i blízkost první občerstvovací stanice. Někdo z vás vidí něco víc než krmelec?
Ještě několik desítek metrů lesem, ...
... pěšinkou mezi vzrostlou mrkvicí ...
A vítá vás hotel Monínec, vrcholová prémie a občerstvovací stanice.
Kdo zastaví, nezabloudí...
... a u občerstvovacího stolku u hotelu Monínec s výhledem do širého kraje může nabrat potřebné síly na další část cesty...
... jak ostatně doporučuje i starosta obce Jistebnice.
Po dobrém jídle přijde vhod i zdravotní procházka, tím ovšem nikdo netvrdí, že se tato část lesní pěšiny nenechá vyjet :-) ...
... jak vidno na obrázku. Tento je pořízen již na samém konci stoupání.
Poblíž nejvyššího vrcholu Čertovy hrbatiny (Javorová skála, 723 m.n.m.) leží malebná vesnička Ounuz se zbytky původní architektury a známá natáčením pohádky Pyšná princezna.
Z Ounuze vede odpočinková cesta na Busíny, kde je z rázu krajiny patrné, že se pohybujete ve vyšší nadmořské výšce.
Po tom co minete na Busínech několik stavení vás potěší svižný sjezdík, ...
... který pokračuje mírně zvlněnou krajinou ...
... až do Starcovy Lhoty, po jejímž průjezdu se můžete pokochat scenérií několika rybníků.
V Plechově najedete po dlouhé době opět na silnici, ...
... která vás dovede kolem další kaskády rybníků až k samotné Jistebnici. Na obrázku je rybník Nový, u kterého je na protějším břehu veřejné tábořiště.
V letním vedru nemůže být nic příjemnějšího, než si ocákat nohy v mělkém brodu. Nyní už vás čeká jen smyčka kolem rybníků přes Nehonín, poslední stoupání a už jste v Jistebnici. Ti z vás, kteří jedou dlouhou trať si vše zopakují ještě jednou a pro ostatní z krátké už je to cíl.
A teď už se můžete pohodlně rozvalit, nabaštit, vysprchovat či vykoupat a přijímat gratulace za absolvovaný výkon. A pokud by někdo z vás měl přeci jen ještě nějaké potřeby, nebojte se, ...
myslíme na všechno. :-)
Co se nevešlo
Něco pro Zdénu ...
... a něco úplně mimo mísu.
Poděkování
Závěrem se sluší poděkovat všem fotografovaným za trpělivou účast, humorné nápady a donášku rekvizit a zejména Jardovi Cickovi za odvážné zapůjčení digitálního fotoaparátu.
